Křeček syrský

O křečkovi

Křeček syrský

Křeček syrský (Mesocricetus auratus) je savec patřící do řádu hlodavců. Jeho přední zuby, kterým se říká hlodáky, jsou v neustálém růstu, díky kterému je nutné, aby si je křeček pravidelně obrušoval, jinak může dojít k vážným zdravotním problémům pokud přerostou. V případě, že k tomu dojde, je nutné je křečkovi zkrátit. Délka těla je 14 - 17 cm, samice bývají větší než samci, křeček váží 100 - 190 g a dožívá se 2 - 2,5 roku. Mláďata se rodí nedovyvinutá holá, slepá a hluchá, velmi rychle rostou a pohlavně dospívají. Vrhy bývají velmi početné. Samice mívá více vrhů ročně, doba březosti je velice krátká (16 dní). Počet chromozómů je 44.

Křeček syrský pochází z polopouštních oblastí Sýrie. Žije samotářským životem v norách hlubokých asi 2.5 m, které se skládají z mnoha tunelů a komor, kde křeček spí a má zásoby potravy. Je to noční zvíře, které spí během horkých dní a probouzí se za chladnějších večerů, kdy se vydává za potravou, kterou si ukládá do velkých lícních toreb. V průběhu noci se vrací několikrát do nory vyprázdnit torby, takže se docela naběhá. Křeček syrský špatně vidí, zato má dobře vyvinutý sluch (slyší i ultrazvuk) a čich.

Přírodní zbarvení je zlaté, proto je někdy nazýván křečkem zlatým. Dále jsou známy i některé další názvy spojené s určitou barvou, kresbou nebo délkou srsti. Tak například křeček syrský černý dominantně tečkovaný je nazýván dalmatinem, křeček syrský páskovaný bývá pojmenováván jako křeček panda nebo křečkovi syrskému s dlouhou srstí se říká křeček medvědí. Název křeček medvědí se taktéž vžil pro linii vzrůstem velikých křečků syrských. Nedoporučuji však tato pojmenování používat, protože pak nikdo neví, o čem je přesně řeč.

Křeček syrský je velmi oblíbené a nenáročné domácí zvíře vhodné i pro malé děti. Pokud se k němu člověk chová vlídně, velmi rychle se dobře ochočí. Výjimkou může být ovšem zvířátko, které má již špatné zkušenosti, u něj je zapotřebí více trpělivosti a delší čas na získání důvěry. Je to samotářsky žijící zvíře, které se v přírodě setkává pouze krátce v době páření. Proto je potřeba chovat jej samostatně. Je-li chován po více v jedné kleci, dochází k soubojům, které můžou končit i smrtí. Má-li matka mláďata, je potřeba je po odstavení oddělit a ve věku 8 - 10 týdnů je po harmonickém soužití i mezi sourozenci. Z vlastních zkušeností musím k tomuto poznamenat, že nejeden chovatel začíná se 2 - 3 křečky, a když se mu chov rozroste, zkouší křečky chovat po více, nakonec však většinou uzná, že to není dobrý nápad. Sama jsem měla několik křečků pohromadě, a toto jsou moje zkušenosti: chovala jsem pohromadě zvlášť samce a zvlášť samice, dávala jsem je k sobě v různém věku, zvířata si během asi půl roku nikdy vážně neublížila, ale občas se poprala. Měla drobné oděrky na nožičkách a sem tam to odneslo i ucho, které zůstalo roztržené. Křečci spali k sobě přituleni, vypadalo to tak harmonicky. Avšak bylo mi jasné, že jim to celkově nevyhovuje, a že se zvířata vzájemně ruší. Proto jsem začala honem nakupovat klece pro každého křečka, aby mohl být sám. K závěru, že křeček má být sám, nakonec dojde asi každý chovatel. Zlaté pravidlo pro chov křečka syrského je: jeden křeček = jedna klec! Nenuťte křečky syrské žít pohromadě! Takto podrobně jsem se o tomto rozepsala proto, že často čtu někde o tom, že když se k sobě dají třeba křeček s křečicí, která nemá zájem se pářit, ihned se ošklivě poperou. Myslím si, že to až tak dramatické nebývá. Ovšem jsou-li zvláště dva samci zvyklí být samotní, mohlo by dojít opravdu k ošklivé rvačce. Moji samci poté, co jsem je ubytovala po jednom, nesnesou už pouhý pach druhého samce z mojí ruky a začnou okamžitě útočně cvakat zuby. Myslím si, že by se okamžitě poprali na život a na smrt. Moje samice jsou podstatně mírnější. Takže závěrem: nedoporučuji chovat více křečků v jedné kleci a při kontaktu dvou jedinců se mějte radši na pozoru, jestli se něco nezačne dít. Kromě této ne zrovna zanedbatelné podmínky (1 křeček = 1 klec), je křeček syrský téměř nenáročný na chov. Vyhovuje mu prostředí bez průvanu, ne příliš vlhké. Chová se při pokojové teplotě. Pokud v zimním období zůstane okolní teplota dlouhou dobu pod 10 stupňů C a dny se zkrátí, může křeček upadnout do zimního spánku, který však není potřebný, aby byl křeček zdravý.

Charakteristika křečka syrského: