Křeček syrský

O křečkovi

Domestikovaní příbuzní

Existuje mnoho druhů křečků, ale pouze 5 z nich se chová jako oblíbené domácí zvíře. Kromě již zmiňovaného křečka syrského jsou to tedy 4 další druhy: křečík džungarský, křečík Campbellův, křečík Roborovského a křečík čínský.

Křečík džungarský

Křečík džungarský (Phodopus sungorus) pochází z východního Kazachstánu a jihozápadní Sibiře, kde žije v hornatých stepích a na náhorních plošinách až do výšky 3000 m n.m. Poprvé byl popsán v roce 1770 a v roce 1978 se poprvé objevil ve zverimexu, mezitím byl křížen v laboratořích.

Křečík džungarský je mnohem menší než křeček syrský. Dožívá se 1,5 - 2 let. Samice jsou březí pouhých 18 - 21 dní. Počet chromozómů je 28. V přírodě žije v norách ve skupině a je teritoriální. Je to noční zvíře, ale bývá aktivní po krátké periody i během dne, jinak spí a probouzí se až navečer. Velmi špatně vidí, zato má dobře vyvinutý sluch a čich. Jedinci se ve skupině rozeznávají podle pachu. V zajetí se může chovat ve skupinách, pokud se sestaví v mládí, starší křečci už si na sebe nezvyknou a můžou se zle poprat. Jako domácí mazlíček je méně vhodný než křeček syrský, protože není tolik tolerantní k manipulaci a mazlení. Křečík džungarský se v angličtině řekne Dwarf Winter White Russian Hamster. Část názvu Winter White znamená v překladu "zima" a "bílý", pojmenování souvisí se změnou zbarvení kožíšku v zimním období do bíla. Přírodní zbarvení je tmavě šedé s černýma očima. Kromě přírodního zbarvení se objevila zatím pouze jedna barevná mutace.

BHA standardy křečíka džungarského

Křečík Campbellův

Křečík Campbellův (Phodopus campbelli) obývá stepi a polopouště střední Asie. Poprvé byl objeven v roce 1905 Thomasem Campbellem. Populárním domácím mazlíčkem se stal až v 1980-tých létech. U nás zatím není běžně k dostání ve zverimexu.

Křečík Campbellův je drobný stejně jako křečík džungarský. Dožívá se 1,5 - 2 let. Samice jsou březí 18 - 21 dní. Počet chromozómů je 28. V přírodě žije v norách v párech nebo malých skupinách. Je to noční zvíře, které bývá aktivní v krátkých periodách i přes den. Velmi špatně vidí, zato má dobře vyvinutý sluch a čich. Ve skupině se jednotlivci rozeznávají podle pachu. V zajetí se může chovat ve skupinách, pokud se sestaví v mládí, starší křečci už si na sebe nezvyknou a můžou se zle poprat. Jako domácí mazlíček je méně vhodný než křeček syrský, protože není tolik tolerantní k manipulaci a mazlení, má tendenci kousat. Přírodní zbarvení je hnědavě šedé s šedohnědým pruhem na zádech. Oči jsou černé. U křečíka Campbellova se objevilo mnoho barevných mutací a kreseb srsti.

Křečík Roborovského

Křečík Roborovského (Phodopus roborovskii) obývá pouště a polopouště východního a západního Mongolska a severní Číny. Byl objeven v červenci 1894 Lt Roboroskym v Nan Shanu. Domácím mazlíčkem se stal později než dva předchozí druhy. U nás je k sehnání ve zverimexu.

Křečík Roborovského je nejmenší z chovaných křečíků, měří pouhých 4 - 5 cm. Dožívá se 3 - 3,5 let. Samice jsou březí 23 - 30 dní. Počet chromozómů je 34. V přírodě žije ve skupinách v noře. Je to noční zvíře, aktivní v krátkých periodách i přes den. Velmi špatně vidí, zato má dobře vyvinutý sluch a čich. V zajetí by měl být chován ve skupinách, protože samota mu zkracuje život a sám bývá neklidný. Je vhodnější na pozorování než na mazlení. Přírodní zbarvení je pískově zlaté. Objevila se zatím pouze jedna mutace, a to kresba bílý obličej.

Křečík čínský

Křečík čínský (Cricetulus griseus) pochází ze severní Číny a Mongolska, kde žije ve stepích, lesostepích a polopouštích. Poprvé byl zaznamenán v roce 1900, později se stal laboratorním zvířetem. Zájem o něj jako o domácího mazlíčka vzrostl v 1970-tých létech. V některých státech jsou jistá omezení ohledně jeho chovu, je zapotřebí mít licenci.

Křečík čínský vypadá jako potkan. Jeho tělo měří 10 - 12 cm, má nápadný delší ocásek. Dožívá se 2,5 - 3 let. Samice jsou březí 21 dní. Počet chromozómů je 22. V přírodě žije v norách ve skupině. Je to noční zvíře, které bývá aktivní v krátkých periodách i přes den. Velmi špatně vidí, zato má dobře vyvinutý sluch a čich. V zajetí se může chovat ve skupinách. Je velmi aktivní a rychlý, jako domácí mazlíček není příliš vhodný. Přírodní zbarvení je tmavě hnědé.

Mezidruhové křížení

Nedoporučuji mezidruhové křížení, je to nepřirozené. Přestože se většina druhů křečíků nedá vzájemně křížit, výjimkou je bohužel křečík džungarský a křečík Campbellův, kteří mají stejný počet chromozómů. Protože jsou si velmi podobní, dochází často k jejich vzájemnému páření z nevědomosti. Z jejich spojení vznikají hybridi, kteří bývají mnohdy i neplodní. Rozeznat se od sebe samozřejmě dají, ale chce to většinou více zkušeností. Přírodní barva obou druhů je na první pohled šedá, ale křečík Campbellův je trošku dohněda. Křečík džungarský má oči posazeny blíže k uším než k nosu, tlustší hřbetní proužek a dobře ohraničený trojitý oblouk po stranách těla. Hybridi jsou vždycky něco mezi, dají se velmi špatně rozpoznat. Jeden typ hybrida vypadá více jako křečík džungarský, přičemž většinou mívá špičku nosu zakulacenou jako křečík Campbellův a hřbetní proužek bývá tenčí, druhý typ hybrida vypadá více jako křečík Campbellův, přičemž oči bývají blíže uším než nosu a hřbetní proužek bývá širší mezi rameny.

Více na: http://www.petwebsite.com/hybrid.htm