Křeček syrský

O křečkovi

Vědecké zařazení

Křeček syrský

Domestikovaní příbuzní

Divocí příbuzní

 

Divocí příbuzní

Existuje velmi mnoho druhů křečků, takže zde uvedu jen nepatrnou část. Divocí příbuzní našich domestikovaných křečků jsou například křeček polní (evropský) (Cricetus cricetus), křeček rumunský (Mesocricetus newtoni), křeček turecký (Mesocricetus brandti), křečík daurský (Cricetulus barabensis), křečík Eversmannův (Cricetulus eversmanni) a mnoho dalších.

 

Křeček polní

Bohužel nemám vlastní ani zapůjčenou fotografii.

Křeček k vidění na:

http://www.naturfoto.cz/

http://www.ezoo.cz/

http://www.biolib.cz/

Křeček polní (Cricetus cricetus) obývá stepi a lesostepi východní a střední Evropy (žije i u nás) a západní Sibiře, kde si vybírá spíše nížiny a břehy řek. První záznam o křečkovi polním pochází z roku 1679. Pojmenován byl roku 1758.

Křeček polní je největším křeččím druhem, měří 22 - 32 cm. Váží 150 - 500 g. Průměrná délka života je 8 let. Samice mívají 2 - 4 vrhy ročně, délka březosti je 18 - 21 dní, počet mláďat 5 - 11. Křeček polní žije samotářským životem v norách až 2 m hlubokých, které se skládají z tunelů a komor. Křeček polní je velmi agresivní k soukmenovcům. Jako většina křečků a křečíků je noční zvíře. V noci si shání potravu, kterou ukládá do velkých lícních toreb. Živí se zelenou vegetací a semeny, ale i hmyzem, obojživelníky a plazy. Křeček polní upadá do zimního spánku, který trvá od října do března během něhož se však krátkodobě probouzí, aby se najedl a napil. Křeček polní je velmi dobrý plavec, při plavání používá nafouknutých lícních toreb vzduchem, který ho drží na hladině. Při přemnožení způsobuje velké škody zemědělcům, kteří ho za to hubí. Dříve v dobách nouze lidé vyhrabávali jeho zásoby, aby netrpěli hladem. Dnes se vyskytuje ve volné přírodě spíše vzácněji. U nás je přísně chráněný, pokud dojde při stavebních pracích k objevení křeččí nory, musí být její obyvatelé přestěhováni. Je velmi bojovný, pokud je rozčilený, staví se do výhružného postoje na zadních nohách, skáče po narušiteli a prská. V zajetí se jeho agresivita snižuje. U nás je zapotřebí mít povolení k odchytu ve volné přírodě. Přírodní zbarvení je světle hnědé s černým břichem, černou po stranách a na tlapkách, což je u savců dosti neobvyklé. Vyskytuje se však i v černé mutaci a v mutaci albín.

 

Křeček rumunský

Bohužel nemám vlastní ani zapůjčenou fotografii.

Křeček k vidění na:

http://www.aicriceti.it/

Křeček rumunský (Mesocricetus newtoni) obývá stepi Rumunska, Bulharska a západního Ruska.

Vzhledem a chováním se velice podobá křečkovi syrskému. Přírodní zbarvení je taktéž podobné jako u křečka syrského.